Společnost s ručením omezeným, jednatel s ručením neomezeným?

Jaké jsou povinnosti jednatelů společnosti z právního hlediska? Hranice odpovědnosti a péče “řádného hospodáře”.

Od roku 2005 už není funkce jednatele vyhrazena jen českým občanům nebo těm, kteří mají trvalý pobyt v České republice.

Poté, co padlo toto omezení, které bylo z více hledisek těžko ospravedlnitelné, se ale objevilo mezi vedoucími pracovníky mnoho otázek, jako například do jaké míry je v České republice odpovědný jednatel? Otázka to není banální, zvlášť pokud jde o malé a střední podniky, kde podnikatel je často zároveň společníkem i jednatelem. A malý podnik, jak je známo, je oblíbenou formou italských investorů.

Jednatel, v Itálii stejně jako v České republice, má mnoho povinností. Musí vést firmu, starat se o plnění všech právních a daňových povinností, spravovat zaměstnaneckou agendu. Dále pak se musí zodpovídat za své jednání, sestavovat rozpočet a prezentovat ho valné hromadě.
Jednatel společnosti s ručením omezeným nemá takovou “omezenou odpovědnost”, jaká přísluší společníkům. Ze zákona platí, že pokud jednatel, a to i když je také zároveň společníkem s omezenou odpovědností, porušil jednu nebo více svých povinností stanovených zákonem, odpovídá neomezeně za škodu způsobenou společnosti, a to i svým osobním majetkem.

Tři základní povinnosti jednatele jsou stanoveny v § 135 obchodního zákoníku: zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti. Jednateli pak ze zákona přísluší zvláštní funkce ochránce základního kapitálu: na něm de facto je, aby navrhl rozdělení zisku po eventuálním odpočtu částek nezbytných na pokrytí ztrát a na vytvoření rezervního fondu. A nakonec je to jednatel, který schvaluje vyplácení dividend.
K tomu je potřeba přidat mnohé povinnosti, které jsou dány právními předpisy, týkajícími se pracovního práva a sociálního zabezpečení jako například povinnost informovat zaměstnance o rizicích na pracovišti a o předpisech bezpečnosti práce a zajistit jim nezbytné školení. V této oblasti jdou italská a česká legislativa stejným směrem, a to také díky harmonizačnímu procesu v rámci EU.

Podle jakých kritérií se upravuje konání jednatele? V českém obchodním právu míra péče jednatele je tzv. péče “řádného hospodáře” (řádný hospodář je pojmenování mnohem výmluvnější než jakýkoliv italský překlad výrazu) Prakticky to znamená, že jednatel prokáže své znalosti v oblasti, v níž firma podniká. Podle Dědiče řádný jednatel není odborníkem v nějakém specifickém oboru, ale musí být odborníkem v řízení společnosti. V oblastech, ve kterých jednatel nemá patřičné znalosti (jako např. účetnictví) je nucen se obrátit na kvalifikovaného pracovníka.
Tak jako u italského “řádného otce rodiny” je “řádný hodpodář” široký pojem, který je potřeba definovat na základě četby soudních rozhodnutí a názorů vědeckých odborníků. A tady veškerá diskuze končí: česká judikatura v této oblasti takřka neexistuje a specializované články věnující se tomuto tématu jsou nedostačující. Kdo je zvyklý na bohatý repertoár rozhodnutí italských soudců se diví, jak to, že v tak důležité oblasti se píše ještě stále tak málo a to přesto, že v této zemi nechybí mediálně známé soudní případy špatného vedení společnosti.

Massimiliano Pastore